Rock for People - třetí den a závěrečné shrnutí

Možná si říkáte, jestli má cenu psát a hlavně číst report z akce, která už je pár dní pryč o které už se napsalo tolik, že všechna další slova jsou nošením slovního dříví do reportérských a recenzentských lesů. Jenže... jednak máme na Superbeatu rest, protože v záplavě a úpravách stovek fotek z akce nebylo moc času na psaní nějakých textů a chybí nám tudíž report ze dne třetího a jednak a to hlavně, RFP si žádá komplexnější pohled, než jen několik zmínek o kapelách a jejich vystoupeních.

Omílat pořád dokola, že se asi největší festival pod letošním českým hudebním nebem (nemyšleno počtem návštěvníků ani rozlohou areálu, ale prostě kvalitou akce samotné) přesunul do Hradce Králové z tradičního Českého Brodu, se zalíbilo skoro všem. Málokdo se pak ptal po důvodech. Podle slov produkce šlo hlavně o to, že jakmile by přišlo do Brodu podobné počasí jako do Hradce, vznikly by bahenní lázně a chyběly by už jen vyvinuté krasavice, které by se v blátě pořádně popraly. Nu a pak – dostat na letiště do HK mnohatunovou techniku a aparaturu The Killers je přecejen lehčí než do Brodu.

Skoro undergroundové prostředí Mattoni stage, která byla v jednom z hangárů a vypadala skoro jako nějaký klub, už festivalově tradiční cirkusový stan a dvě velká hudební pódia dodala RFP variantnost nejen co se hudby, ale i prostoru týká – nebojím se říct, že se RFP skoro povedlo dohnat svojí barevností Colours of Ostrava (pro hnidopichy – kostel bude možná na programu příští rok :o)).

Na druhou stranu – jak vloni, tak i letos jsem se neubránil pocitu, že je RFP trošku přepálený, co se ochranky týká. Vím, že je důležitá bezpečnost, ale připadat si celou dobu jako pod vězeňským dozorem (pocit byl ještě umocněný „hlídači“, kteří stáli na jednotlivých hangárech, v rukou měli dalekohledy a chyběly jim snad už jen samopaly), mi trošku ubíralo na soustředění se fakt dobře bavit. Nicméně jistě díky nim se dalo bez okolků zahlásit, že během RFP se nic vážného nestalo (co se akcí úchylů a anarchistů týká).

A hudba? Té se dělo víc a ještě víc. Ke dvěma reportům z prvního a druhého dne přidávám jen v krátkosti postřehy z trojky. Vrcholem RFP byl bez výhrad den druhý, i když nekončil megahvězdou, ale jen polomegahvězdami The Hives a The Locos. Den následující se tedy nesl ve znamení uklidnění a také počeštění. Festivalově notoricky známé české hudební formace Tatabojs, Guločar nebo Buty, které zahrály, potěšily a nic světoborného nepředvedly, i když nezklamaly (ono taky... jak hrát každý koncert něco jiného a jinak se chovat, že? Mardoša zase skákal, Cais zase házel paličky a Buty zase hrály Krtka a songy, které umějí nejlíp – tentokrát formou jukeboxu – songy si vybírali sami fanoušci).

Perfekcionista Mory Kanté – guru world music – zvučil a zvučil a dlouho zvučil. Bohužel délka jeho ladění neznamenala, že samotný koncert diváky nějak rozvášnil (pravda, hudba, kterou hraje, není úplně obvyklá, ale aby se opravdu bavili jen hudební labužníci a vykalenci je trošku škoda). Nostalgie vládnoucí na koncertě Hany Hegerové pak diváky také spíš uklidnila – zato hodně mile.

Summa summárum se celé odpoledne chystalo na dvě poslední pecky a poslední hudební a rozvášňující performance, vystoupení hudebněelektronické formace Basement Jaxx (dua Buxton a Ratcliffe) a punkvových Toy Dolls. Na začátku obou koncertů zapršelo (oba začínaly v ten samý okamžik), ale oba dva rozpařily publikum na maximum. A i zapřísáhlí obdivovatelé akustické nebo lépe neelektronické hudby byli chyceni do tanečních vírů Basement Jaxx a Toy Dolls, na které české publikum také není zrovna zvyklé, své punkové kořeny ani v nejměnším nepořelo (proč taky) a pobavilo rozhodně nejen punkery. A pak už následovala závěrečná hopsačka na Skyline pro největší vytrvalce (a že jich bylo) a uklidňování a spánek a cesta domů.

Podtrženo a sečteno se RFP letos povedl, měl svoje suché i mokré okamžiky, měl svoje gradace i útlumy, byl dobrý. A tak si říkám už jen: „Goodbye Rock for People, and see you next year.“

KOMENTÁŘE