REPORT: Zamilovaný démon Marilyn Manson v Praze

Předskokana Marilyn dělala ostravská umělkyně Vladivojna La Chia se svou kapelou Banana´s. Tato divoká kočka má, přestože je širšímu publiku u nás nepříliš známá, za sebou hodně slušnou kariéru. V roce 2003 podepsala smlouvu s Universal Music, aby vydala svou první desku, která byla mnohými hudebními kritiky přijata velmi kladně. Před Marilynem stihla dělat „rozpalovačku“ ještě finským Waltari, nebo třeba Richardu Mullerovi.

Poté co jsme ze Zlína vyjeli v pět hodin, jsme bohužel dorazili až na skoro úplný závěr Banana´s. Ale i tak mohu říct, že mě dostal Vladivojin úžasný zpěv.

Po asi hodinu dlouhém čekání v naprosto vydýchané hale, kde teplota vzduchu dosahovala minimálně 40 stupňů (jak jinak), se na pódiu zjevil „pan démon“ v celé své kráse. Působil až překvapivě křehce, já osobně sem si jej představovala jako přízračné monstrum, které Veletržní palác srovná se zemí pouhým mávnutím ruky. Nestalo se, Manson se pohybuje a svým celkovým vzezřením připomíná spíš ženu než drsného rockera. Na dokonalém uměleckém projevu mu tahle skutečnost ale pranic neubírá. Manson se svíjel, kroutil a plazil po pódiu. Řval a zpíval zároveň. Z jeho hlasu třískala energie a emoce na všechny strany. Stojan od mikrofonu co chvíli padal na zem. Manson dal do svého zpěvu úplně všechno. Sundal si i kalhoty. Při titulním singlu z nového alba Heart-Shaped Glasses (When The Heart Guides The Hand) si dal ruku do kalhot. Co tam s ní dělal, ví jen Bůh, nebo možná Ďábel, vyberte si co je vám libo. Já to nevím, protože „zcela nečekaně“ zhaslo světlo.

Manson během koncertu vystřídal řadu kostýmů, na pódiu zářily stovky svíček a nástavec umělcova mikrofonu tvořila docela nebezpečně vypadající čepel dýky. Světelná show byla velkolepá. Kapela zahrála několik skladeb z nového, melancholicky laděného alba, ale okořenila své vystoupení i řadou pekelně ostrých vypalovaček z předchozích desek. Celkově to byla výborná zábava.

Tento koncert jsem si do deníčku zaznačila červenou barvičkou jako jednu z nejpodařenějších taškařicí v mém životě. Ale vážně, Marilyn Manson v Praze potvrdil, že patří k rockové elitě. Jeho nové album Eat Me, Drink Me, poznamenané bolestným rozchodem s jeho ženou Ditou von Teese a ovlivněno několik let starou událostí, kdy si jeden Němec podal inzerát do tisku, že chce být sněden a druhý Němec, který na zmíněný inzerát odpověděl, ho pak skutečně snědl. Mansonovi jejich vzájemný vztah přišel prý velmi romantický.

Cédečko je sice daleko méně „našlápnuté“ než desky předchozí, ale zato jsou z něj každým coulem cítit hluboké emoce. Manson na ní zpívá. Nebrečí. Jeho deska je o nešťastné lásce, utrpení, ale zároveň je svým způsobem hodně veselá. Zpěvák se na ní vyřval ze svého smutku způsobem sobě vlastním, tančí na žhavých uhlících a směje se tomu. Album má náboj, charisma, silné kytarové melodie a několik hitů. Určitě stojí za poslech.

KOMENTÁŘE